dožrat se
[dožrat se]
(3. j. dožere se, rozk. dožer se, čin. dožral se, podst. jm. dožrání (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
(kdo se dožere)
podlehnout hněvu, zlosti, rozčilení, velmi se rozzlobit:
On mně nadával a já jsem se dožral.
Já se jednou dožeru a přijedu ti nafackovat.
Dožral jsem se a dal výpověď.
nedokonavé → dožírat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dožrat se]
(3. j. dožere se, rozk. dožer se, čin. dožral se, podst. jm. dožrání (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo se dožere)
podlehnout hněvu, zlosti, rozčilení, velmi se rozzlobit:
On mně nadával a já jsem se dožral.
Já se jednou dožeru a přijedu ti nafackovat.
Dožral jsem se a dal výpověď.
nedokonavé → dožírat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)